Chci bejt TA, co se tu udrží.

Středa v 0:58 | Nikola |  DENÍK
Hrozně dlouho jsem přemýšlela co. Jestli zůstat nebo ne. Vykašlat se na to, přece to pro mě nic není. Ale zjistila jsem, že mám tak strašně moc věcí se kterýma se s Vámi, s tebou, chci podělit. Hledala jsem kde bych mohla zůstat. Kde bych mohla ventilovat ty svoje myšlenky a to něco, co mě furt nutí nevykašlat se na celý psaní, celý blogování. Jsem v tom dobrá! Miluju to! Chci u toho zůstat !

 

MŮJ DEN NA TALÍŘI | 2 Tofu, tofu a ještě jednou tofu

6. listopadu 2018 v 23:15 | Nikola |  KROK ZA KROKEM
Ahoj, vítám Tě po dlouhé době u nového článku. Potřebovala jsem se trošku nakopnout jestli budu pokračovat na téhle doméně, blogu.cz a jsem rozhodnutá že jó, protože mi to stejně nikde jinde nevyhovuje a já stejně s ničím jiným neumím :D . Jdeme rovnou na to có. :) Jak už jistě víš, nebo snad pochopíš. Snažím se asi né tolik jako zhubnout, tak začít trošku žít zdravě, hlavně jíst, učim se jíst.. protože mám hrozný problém s tím do sebe za celý den něco dostat a pak večer jsem schopná sežrat uplně všechno co najdu. Proto moje váha nešla dolů, pořád jsem zjišťovala kde je problém a přišla jsem na to. MÁLO JÍM ? ono takhle když si to člověk řekne nahlas, tak vlastně co je to za blbost? Ale když si člověk začne trošku zjišťovat o svém těle, to jaké je apod.. tak zjistí co mu vyhovuje a co mu chybí, nebo co naopak nechce.


MŮJ DEN NA TALÍŘI | 1 Lívance, brokolicová polévka ♥

20. března 2018 v 17:56 | Nikola |  KROK ZA KROKEM
Ahoj, zdravím Tě ! ♥
Přemýšlela jsem nad tímhle konceptem dlouho, u jednoho článku jsem nezávazně vytvořila anketu a je o to docela zájem, vyzkoušíme to :) Ještě jsem se nikde nezmiňovala ale mám za sebou taky trošku delší cestu hubnutím, držením diet apod... O tom se s vámi rozkecáme v jiném článku. Ale dnes bych vás chtěla provést receptama a jídlem co jsem přes den měla. Nepočítám, nevážím. Stačí bejt jenom spokojená a dobře naladěná. Vyměnit sladké šťávy za vodu, kávu bez cukru a mléka. Více pohybu a věřte mi, všechno jde samo :)

 


BYDLÍM SAMA, DOKÁZALA JSEM TO !

13. března 2018 v 23:36 | Nikola |  DENÍK
ČAU!
Věř mi nebo ne, kdyby mi někdo půl roku zpátky řekl, hele budeš bydlet sama. Budeš každý den žehlit, prát, vařit si, uklízet. Nevěřila bych ti. Ale opak se stal pravdou. V minulém článku jsem se tu dost vysrdíčkovala. Naši s tím měli hodně velký problém. Máma tolik ne, ale táta.. přece jeho malá holčička ( ve 22ti letech ) nebude bydlet někde sama ( tak 10 minut cesty od nich ) - to by byla katastrofa. I tak jsem se nedala, jeden den jim to řekla, druhý den sbalila věci a třetí den bydlela sama. Ono když nad tím tak přemýšlím tak to vážně tak bylo. 85.gif image by Salisko


Teď tu tak sedím u svého nového jídelního stolu a přemýšlím jak je mi fajn a jak jsem to vlastně dokázala. Všechno nejde hned, to jsem zjistila a docela rychle jsem se zde probral do reality. Když jsem se nastěhovala do své 1+1 měla jsem zde jenom postel, skříň, pračku a ledničku. Nic víc, nic míň. První den jsem si jela nakoupit potraviny, něco málo hygienu a prostředky na uklízení. Koho by napadlo samozřejmě večer, když jsem si udělala večeři, že nemám ani ten pitomej talíř ze kterého budu jíst. Nenechala jsem zastrašit a vytáhla jsem hned krabičky na jídlo co jsem tu měla a jedla z plastové krabičky, plastovou vidličkou. Hahá, myslela jsem si, že mám vyhráno. Puf, zapomněla jsem koupit toaleťák. Jistil to soused, neříkám, že mi nebylo trapně, ale opravdu jsem tu neměla ani papírové kapesníčky, vůbec nic.
Po několika dnech jsem se začala dávat do kupy. Jak už jsem psala, mám nový jídelní stůl, skříňku pod umyvadlo, nad pračku. Jsem taková co potřebuje strašně moc úložného prostoru. YES ! Pepco to na některé doplňky jistí. Koupelna je do mintové barvy, kuchyň s jídelnou do purpurové a moje krásná ložnice do zelena. Myslím si, že kdybych měla o jedné místnosti říct, že je OPRAVDU kompletně hotová - tak to bude koupelna .
Chci vymalovat, pořídit si novou skříň - která se mi díky stěhování tak trochu rozpadá. Čím chci tímhle článkem docílit. Vlastně to nebude moudro dne. Ale opravdu všechno nejde hned, bydlím tu již 3tím měsíc a snažím se dát si to tu do kupy. Není to žádná legrace, pořád něco.
Všude bordel.. každou chvíli uklízet, myslela jsem si, že jsem mamince doma pomáhala jak jen to šlo. Ba ne, respekt ke všem ženským co doma zvládají svojí domácnost tak, aby bylo navařeno, naklizeno. Já jsem tu sama a zvládám to ... no v rámci možností budeme říkat tomu, že to zvládám (Nebudu se koukat směrem ke svému odpadkovému koši, který tak trochu přetýká.. )
Teď mě moji milí, drazí omluvte. Doprala mi pračka, a někdo tu svojí prdýlku musí zvednout a jít to prádlo pověsit. Báj ♥

Mami, tati.. chci pryč.

4. ledna 2018 v 20:49 | Nikola |  DENÍK
Čau, vůbec netuším, jak moc se do toho teď a tady zamotám, ale někde to musí jít ven. Potřebuju to někde ventilovat, řekla bych, že jsem našla asi jeden z nejjednoduších způsobů jak to ze sebe dostat. Mám přítele, kamarády, ale tohle mi prostě dělá hrozný problém. Problém říct někomu jakej mám vlastně problém. Víš proč ? Já se pak cejtim jak trubka, když řeknu nahlas něco, co mě trápí tak mi přijde, že je to v závěru uplná prkotina a vůbec jsem to neměla vyslovovat. Nechápu někdy sama sebe v tomhle, ale prostě musím aspoň tobě teď a tady vyklopit co mám na srdci. Na nějakej novej rok a předsevzetí z vysoka kašlu. Byla jsem vždycky taková, že když jsem něco chtěla udělat tak jsem to udělala hned a nemusela jsem čekat na šťastnej novej rok žejo. (Nebudu lhát, zas tolik věcí nedělám.. ale když už jsem něco chtěla, tak hned.. )
Letos je to ale něco jiného mi přijde. Jediný co jsem si prostě řekla.. je to, že se chci odstěhovat.. Říkáš si no pohodička, kde je problém.. ale bohužel tu takovej malej je, naši s tim absolutně nesouhlasí. Naši koupili baráček, pořídili jsme pejska. Říkáš si jasně, docela idilka tak vo co jí jde.. ale já to nedávám prostě, teď se mi stačí tady po pokoji jenom rozhlédnout.. mám tu ještě nevybalené krabice s věcma.. bydlíme tu už rok a já ještě nebyla schopná si to tu udělat útulné a začít to tady mít ráda. Nejhorší je, že vím, že ani nezačnu.. Říkáš si znovu, tak jim to prostě řekni, řekni co máš na srdci a určitě to pochopí.. taky špatně..
Před několika dny jsme si doma dali vínko, taková ta pohodička žejo.. Měli jsme super náladu a já se na tohle téma jen zmínila, že nad tím přemýšlím, že bych chtěla do svého a vyzkoušet si jaké to je.. To jsi neviděla to ródeo co vzniklo.. Táta na mě jenom řval, že jsme teda nemuseli kupovat barák, že to dělají všechno jenom pro mě a bla bla.. já se cítila akorát tak hrozně, že si myslí, že si toho jednou do budoucna nebudu vážit, ale teď je to přece jenom jejich a nemůžou po mě chtít abych tu byla až do konce života, jako kdybych měla čekat na to, než oni odejdou a já teprve mohla začít žít svůj život. No to ani náhodou přece!
Je mi 22, mám práci, mám přítele.. chci začít svůj života a pořád dokola se jenom ptám jak to mám teď udělat, jak se má dospělá ženská jako já teď zachovat, mám si sbalit věci a prostě na férovku vypadnout? Nebo je mám prosit o to, abych mohla pryč? Nebo co teď? Myslí to semnou vůbec dobře? nebo vo co jde.. nechápu to, jsem z toho tak strašně zmatená a po dlouhé době nevím co a jak udělat.. musím si přece aspoň jenom vyzkoušet jaký to je, vařit, prát, žehlit, platit nájem, starat se sama o sebe.. Jestli to zvládnu, jestli ne.. další otázka.. budu se mít vůbec kam vrátit ? Co když nás to rozhádá takovým způsobem, že už nebude cesty zpět, já to nezvládnu a co teď.. co když se to zase všechno pose*e jak to má ve zvyku celý můj život.. poraď mi prosím, co teď. thumguck.gif image by Salisko
Čtu to po sobě a jsem fakt lajdák, nedává to smysl, ale snad mě někdo pochopí, nebo vlastně ani nemusí..

Kam dál